Le Mans Classic 2025:Malá prezentace mého VELKÉHO koníčka.

Počtvrté na LaSarthe, 

aneb Le Mans Classic 2025

Předmluva -

První shlédnuti, dnes už kultovního snímku Le Mans, někdy roku 1972 či 1973, zcela jistě ovlivnilo můj budoucí život.

Tento film by ale nevznikl, kdyby jisté události roku 1966 probíhaly, tak jak měly. Tím pádem bych asi nevytvořil ani tyto stránky, a vy nyní nečetli tyto řádky…

… zhruba v polovině šedesátých let minulého století se dvě filmové společnosti, nezávisle na sobě, rozhodly natočit filmy z prostředí tehdejší Formule 1. Hlavní hvězda Warner Bros byl Steve McQueen výborný herec, ale také velmi dobrý závodní jezdec. Hrát ve filmu o automobilových závodech bylo Steveho velkým snem, který se měl tímto uskutečnit. Konkurenční MGM vsadila na Jamese Garnera, dobrého herce, ale automobilové závody mu nic neříkaly. Vše hovořilo pro Warner Bros, měli na své straně i tehdejší špičkové jezdce F1 a natáčení, hlavně na evropských okruzích probíhalo podle plánu. Steve, měl ale v té době i jiné závazky a v roce 1965 musel odcestovat na Thaj-wan, aby se zúčastnil natáčení filmu „The Sand Pebbles“. To mělo trvat maximálně devět týdnů. Bohužel se vše protáhlo na sedm měsíců, tedy to léta 1966. Kvůli tomuto zdržení, nebyl Steve k dispozici pro práci na jeho scénách do filmu „Den šampióna“ (tak se měl filmový počin, inspirován knihou "Krutý sport" od novináře Roberta Daleyho společnosti Warner Bros jmenovat). Díky tomu konkurenční MGM získala ve výrobě svého filmu „Grand Prix“ časový náskok. Společnost Warner Bros se kvůli zpoždění rozhodla projekt k velké nelibosti Steva McQueena zastavit. Nechtěli více investovat do filmu, který by měl premiéru, až po konkurenčním snímku se stejnou tématikou.

Steve byl velmi zklamán a tak si alespoň trochu spravil chuť filmem „Bullittův případ“, kde natočil snad nejlepší automobilovou honičku všech dob. Stále však toužil po filmu z prostředí automobilových závodů. Proto se roku 1969 vydal se svým filmovým štábem do Le Mans, kde pořídili první zkušební záběry do připravovaného filmu…

Takže si to shrňme – asi jsme přišli o úžasný film z prostředí Formule 1, o kterém zasvěcení tvrdí, že by byl lepší než „Čelisti“. Díky tomu tu ale máme, z mého pohledu absolutně kultovní snímek Le Mans, který ovlivnil život nejednoho fanouška automobilových závodů a také se nemalou měrou zasloužil o propagaci samotného závodu 24 hodin Le Mans po celém světě. Tolik velmi krátce o onych událostech roku 1966, které s největší pravděpodobnosti zapříčinily i to, že nyní píšu tyhle řádky. Pokud snad někoho zajímají detaily, jak vše tehdy bylo, existuje dokument – „Steve McQueen : Ztracený film“ z roku 2020.

Tak a nyní konečně k Le Mans Classic 2025 -

Spolu s Petrem Havlíčkem jsme měli z minula nějaké ty zkušenosti s pořádáním „výletu do Le Mans“. Třikrát jsme absolvovali cestu na LaSarthe jedním osobním automobilem ve čtyřech lidech, ale tentokrát bylo vše jinak. Na letošní Classic se nám hlásilo více lidí, než jsem čekali - jednu dobu stoupl počet účastníků dokonce na dvanáct. Před koupí vstupenek se to ustálilo na devíti lidech, což ale i tak znamenalo, že pojedou tři automobily, jeden osobní a dva obytné. Aby toho nebylo málo, tak jsme se rekrutovali ze čtyř krajů České republiky. Neulehčila nám to ani ACO (organizace pořadnicí závody na okruhu LaSarthe). Ta pro letošek poprvé zavedla pouze elektronické vstupenky, i do kempu, aktivované jen jejich staženou aplikaci. O to se postarali táta a syn Havlíčkovi, kteří si za to zaslouží velký dík. Nejen, že pro celou naši výpravu vstupenky i místa v kempu zakoupili, ale pak museli i pomocí další aplikace, nám ostatním vstupenky rozeslat. Takže ještě jednou díky.

Den „D“ je tady -

Ve středu 2. července brzy ráno ke mně přijel Honza Höfer (ano ten, se kterým jezdím Veteránskou tour) svým karavanem, tak abychom v osm hodin naložili Vláďu Matulíka v Přerově. Pak už cesta pokračovala směr Rozvadov, kde bylo domluveno setkání s posádkou druhého obytného vozu. Ten řídil Ivan Lelák  a spolu s Kateřinou a Otou vyjeli od Hradce Králové. Shodou šťastných náhod jsme se setkali už na dálnici před Rozvadovem. Výjezd z České republiky byl naplánován na patnáctou hodinou odpolední. Cesta ubíhala pohodově, a proto bylo rozhodnuto zastavit až u Francouzského Verdunu, a tam se uložit ke spánku.

Ve čtvrtek před rozedněním naše dva karavany vyjely směr Paříž. To už byl na cestě i třetí, tentokrát osobní automobil naší skupiny. Jarda Havlíček s Lenkou cestou z Karlových Varů naložili v Chebu Petra Havlíčka a rozjeli se za námi.

Po půl desáté dopolední se nám podařilo opustit „zasekaný“ jižní obchvat Paříže, a pokračovali jsme směrem na Orleans, do cíle naší cesty - Le Mans. To už nám telefonoval Petr Havlíček, že se teprve blíží k Paříži. Měl ale i pozitivní zprávu, zajistil přes Jirku Beneše pro nás všechny hezké místo v kempu. Jirko, děkujeme. 

Jsme na LaSarthe -

Před půldruhou odpolední, ve čtvrtek 3. července, najely oba naše karavany na okruh LaSarthe. Po jeho „povinném“ projetí se zastávkou na ikonickém místě staré části okruhu - "Maison Blanche", jsme dojeli na určené místo v kempu.

Za nějakou dobu přijela i posádka třetího vozu. Po zabydlení, jsem se s nedočkavými Honzou a Vláďou ještě vydal na okruh. V noci byl v našem improvizovaném „letním kině“ promítán dokumentární film o návštěvě ŠKODY Sport na Le Mans Classic 2006.

Od pátečního rána čekal všechny návštěvníky nekonečný maraton vizuálních, zvukových, ale i emočních zážitků. Já se tentokrát dobrovolně ujal role průvodce a snažil se, aby Honza i Vláďa, kteří zde byli poprvé, viděli a zažili opravdu co nejvíce z toho, co tato akce nabízí. Zda se mi to alespoň částečně povedlo, to musí posoudit pouze oni dva. Nezbytnou součásti byla také návštěva místního muzea. To už je nyní uzavřené, probíhá výstavba muzea nového.

Také samotná akce Le Mans Classic v podobě, jak jsme ji zažili, se stala minulostí. V červnu, při závodě 24 hodin Le Mans se dohodla organizace Peter auto s pořádajícím autoklubem ACO, že Le Mans Classic se od roku 2026 bude konat každoročně. Bude to ale tak - jednou se této akce zúčastní závodní vozy vyrobené mezi léty 1923 až 1975 a další rok zase závodní speciály vyrobené od roku 1976 do 2015. Takhle by se to mělo střídat pořád dokola. My tedy viděli s největší pravděpodobností naposled všechny kategorie během jediného Le Mans Classic.

Samotné závody -

Nevím, zda je to jen můj pocit, ale zdá se mi, že oproti roku 2018, kdy jsem byl také na „Classic“ se vozy napříč kategoriemi zrychlily. Tedy pokud se nezrychlily, tak se o mnoho více závodilo a jezdci si nedarovali ani kousek tratě. Hlavně v kategoriích od šedesátých let minulého století výše, to byla palba neskutečná. O tom svědčí vcelku dosti menších, ale i větších kolizí, či havárii. Vidět velkou skupinu vozů, jak se řítí přes Tertre Rouge k stromořadí před rovinkou Mulsanne i po dvou vedle sebe a mezi ně se dere třetí... ještě teď mám husí kůži. Prostě, kdo si myslí, že Le Mans Classic je jen nějaká exhibice, hluboce, ale hluboce se mýlí.

Počasí -

Bylo hezké, sem tam se sluníčko schovalo za mraky, někdy zase až moc horko, proto fajn osvěžilo dobře vychlazené pivko. Bohužel v noci ze soboty na neděli začalo pršet a pršelo i během nedělního dopoledne. Byla to vcelku škoda, i když zase můžeme říci - "V Le Mans jsme zažili i déšť", jak trefně poznamenal Honza. Na trať se tedy v neděli vyšlo později, než obvykle. Déšť ustával a měnil se v přeháňky, někdy ještě intenzivní, ale pomalu se začalo projasňovat. Ke karavanu jsme se vrátili po třetí hodině odpolední. Překvapením pro nás bylo, kolik lidí to právě k vůli dešti zabalilo. Kemp už byl skoro prázdný, a kolony odjíždějících automobilů v okolí okruhu tedy nehrozily. Padl návrh, že by všechny tři naše posádky mohly oproti zvyklostem vyjet už v neděli kolem sedmé hodiny večerní směrem k domovu.

Všechno jednou končí -

Bylo nedělní odpoledne, sluníčko opět svítilo a my měli nějakou tu hodinku času do odjezdu. Petr Havlíček telefonoval, že ještě sedí na tribuně naproti boxům a rozjímá. Jeho syn Jarda s Lenkou tedy šli za ním, také nasát poslední okamžiky, které toto místo skýtá. Já s Honzou je následovali. Všichni lidé už opouštěli závodiště, jen my šli dovnitř. Usadili jsme se na tribuně a uvědomili si, že kam až naše očí dohlédnou, nebyl už nikdo, jen nás pět. Byl to pouze náš časoprostor na tak mytickém místě, jakým okruh LaSarthe bezesporu je. 

Tohle je přesně to kouzlo okamžiku, které vám nikdo nikdy nevezme a jen vy víte, že jste ho prožili...

... jak píšu v úvodu svých stránek - 

"Le Mans je mýtus, když si vás najde, tak napořád."

Jedeme domů -

Podle plánu jsme tedy v neděli večer opustili kemp a vydali se na zpáteční cestu. První zastávka byla naplánována už v městečku Le Mans, abychom si prohlédli, katedrálu Saint Julien a pokusili se najít místo, kde že to v počátku filmu Le Mans před ní zastavil Steve McQueen. 

Jarda s Lenkou a Petrem se s námi rozloučili za městečkem Le Mans. Jeli rychleji a "nonstop". V sedm hodin ráno následujícího dne už byli doma.

Nám cesta ubíhala také svižně. Ani obávaná Paříž si pro nás nepřichystala žádné nemilé překvapení. Přesto jsme se dohodli, že ještě ve Francii karavany odstavíme, prospíme se a ráno vyjedeme, už bez větších zastávek přes Německo, směr Česká republika.

V pondělí 7. července večer, po 3245 ujetých kilometrech byla naše mise "Le Mans Classic 2025" u konce a my se v pořádku vrátili domů. Honzo díky a velký respekt. Ještě dodám, že jsme po závodišti a jeho okolí s Honzou každý nachodili více jak 100 000 kroků.

Rekapitulace - 

Samotný formát celého podniku byl skvělý. Samozřejmě jsme nemohli byt všude a vidět všechno, s tím už se musí člověk na akci takovéhoto rozsahu smířit. Každý si ale určitě najde to své.

Je až neskutečné, že můžete na jednom místě a v jeden čas vidět tolik krásných závodních vozů let minulých a k tomu na tak mytickém místě.

Myslím, že nikdo z 238 000 návštěvníků, kteří letošní Le Mans Classic navštívili, nemohl být zklamán. Ano zpřísněné kontroly při každém vstupu na závodiště mohly být pro některé lidi obtěžující, ale personál byl vždy usměvavý a vše probíhalo velmi rychle a hladce. Bohužel žijeme ve světě, v jakém žijeme, tak raději takhle, než by mělo k něčemu nepříjemnému dojit.

Jsem zvědav, jak to bude od roku 2026, o čem jsem se rozepsal už výše.

Za sebe mohu napsat, že největším zážitkem pro mě bylo, vidět na vlastní oči jednoho, ze dvou v dnešní době existujících „Hippie car #3“. Ovšem tento konkrétní, má opravdu šasi 043 z Le Mans 1970. Odkaz na velmi hezké video, o onom voze - ZDE.

Nesmím také opomenout, že jsem sebou měl, tak jako vždy, více jak půlstoletí starý oprýskaný model vozu PORSCHE 917, který mi kdysi dal můj táta, ale tuhle historii zajisté všichni znáte... Táto, děkuji Ti za všechno.

Fotografie -

Tak jako vždy, zase jsem nějaké ty fotografie pořídil, nejvíce v sobotu. Není v nich ale žádné umění, pouze mapují místa a časy, kde a kdy jsme byli, nic víc. 

Jo, a pokud se snad někomu bude zdát, že je ve fotogaleriích "předevětsetsdmnáckováno", tak ano je :-)

Kdy se vám poštěstí vidět sedm těchto ikonických vozů během jedné akce.

Závěrem -

V Le Mans jsem byl už počtvrté, toto přijímám s velkou pokorou a jsem za to moc vděčný.

Po návratu z Le Mans 2014 jsem psal, že jsem si tímto splnil některé své dětské sny.  

Po letošním Le Mans Classic 2025 doufám, že jsem alespoň trochou přispěl k tomu, aby si své sny splnili i Honza s Vláďou a z toho mám největší radost.

O tom, že jsme byli opět super parta dobrých kamarádu, snad ani nemusím psát. I v devíti lidech jsme to pohodově zvládli a užili si co nejvíce, co tato jedinečná akce nabízí.

Co dále -

Jsem věčný snílek, ale myslím, že stojím i pevně nohama na zemi.

Také se říká, že Bůh se nejvíce raduje, když si lidé něco dlouhodobě plánují…

Nic tedy neplánuji, pouze si dovolím malou úvahu.

Poprvé jsem navštívil Le Mans v roce 2014. Podruhé jsem byl na opravdovém závodě (ne Classic), roku 2023, kdy závod slavil 100 let od svého vzniku, tedy po devíti letech.

Narodil jsem se 20. června, tedy v sobotu, v den startu 32. ročníku čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. Když spojím číslovky 20 a 32, vznikne mi letopočet 2032. Možná, že si už někteří z vás spočítali, že to bude opět devět let od roku 2023 a že v onom roce 2032 by měl být odstartován stý ročník závodu na 24 hodin Le Mans…

Do té doby, ale proteče v řece LaSarthe přes městečko Le Mans ještě hodně vody.

Od 3. do 6. července jsem měl opět tu možnost,

navštívit v rámci akce "Le Mans Classic 2025"

závodní okruh LaSarthe u městečka Le Mans.

Pro mě je to opravdu mytické místo.

Jirka