Svet-Stranek.cz
Malá prezentace mého VELKÉHO koníčka.
Jirka automodely 1:18

VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! 2018:Malá prezentace mého VELKÉHO koníčka.

VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! 2018

Je rozhodnuto!!! I během šestého ročníku Veteránské tour v roce 2018, se budete setkávat na závodních tratích s naším týmem VETERAN RC CAR OSTRAVA!!!


Sezóna 2018 ve zpětném zrcátku

Šestý ročník Veteránské tour je za námi. Začali jsem jej Prezentaci našeho týmu v Dolní oblastí Vítkovic a pak už startovali ve všech závodech letošní sezóny. Zavedli jsme také, nyní již tradiční přípitky :-). V každém ze závodů jsme si zajistili účast ve velkém finále, což bylo naším cílem pro rok 2018. Jako tým jsme letos startovali se stejnými modely PORSCHE 962 v barvách Marlboro. Honzou postavené podvozky "Höfer Columbia EVO 2018" ze základu SG Columbie MK2 byly opravdu velmi dobré a spolehlivé. Celkově jsme s nimi obsadili 8. a 10. místo, takže dvojnásobné zastoupení našeho týmu v první desítce, lze považovat za úspěch. Vláďa se zúčastnil pouze tří závodů a sezónu uzavřel na 19. místě. Závěrem je potřeba také poděkovat mým zeťům Petrovi a Tomášovi, kteří nám celou sezónu dělali mechaniky a tím náš tým udělali soběstačným.

Celkové výsledky Veteránské tour 2018 - ZDE

Brno - 8.9.2018


Je za námi poslední závod 6. ročníku Veteránské tour. Poslední, protože Trenčínský, který se měl konat 29.9. byl zrušen. Teplé slunečné počasí provázelo i Brněnský závod s již tradičním názvem - 200 kol Bosonohopolis. Je to v podstatě "dvojzávod", za který se uděluje dvojnásobný počet bodů. Přesto se nás s veterány sešlo pouze jedenáct. Samostatný závod jela ještě kategorie 1:10 IC. Po nezbytném přípitku našeho týmu, přivítání všech zúčastněných a rozpravě byly odjety dvě kvalifikační desíti minutové jízdy, které určily startovní pořadí do dvou sto kolových finálových jízd. Honza byl opět v kvalifikacích rychlejší než já. Prvních 100 kol, které se jely v klasickém směru, tedy proti směru hodinových ručiček jsem si užil, model jel perfektně, já udělal jen jednu vážnější chybu a s nájezdem 85 okruhů jsem dojel do cíle na 7 místě. Honza v úvodu vlastí chybou poškodil horní rameno přední nápravy, které musel vyměnit a s 68 odjetými koly projel cílem jako 10. V tréninku opačným směrem jsem toho moc neodjel, nechtěl jsem nic poškodit, model jel opravdu skvěle. Honza byl také hodně spokojen a chtěl odčinit neúspěch z prvního finále. Ve druhém stokolovém finále jsem si pro změnu vybral smůlu já, hned ve třetím kole jsme měli s Radovanem Konopíkem (pozdějším vítězem této jízdy) na hlavní rovince ve velké rychlosti oboustranně nezaviněnou kolizi (modely o sebe škrtly, mému upadlo zadní kolo a ještě byl trefen několika modely). Seběhlo se to vše velmi rychle, na nejrychlejším úseku tratě, tam se moc reagovat nedalo. Naštěstí povolil jen "rychloupinák", kolo jsme nasadili zpět a já mohl pokračovat. Horší bylo, že byl vyhnut spodní doraz na zadní levé polonápravě, takže model začal trpět "přetáčivosti". S takto poškozeným modelem, který ani nedržel směr jsem nakonec dojel do cíle na osmém místě po odjetí 66 okruhů. Honza jel velmi dobře a se 78 koly proťal cílovou čáru na 7. místě. Po sečtení výsledků obou finálových jízd jsme najeli, já 151 a Honza 146 okruhů, což stačilo na celkové 8. a  9. místo. Proti loňskému závodu tedy zlepšení (145 a 44 odjetých kol).

Vláďa Marenčák nám fandil na dálku z dovolené, na místě nás zase povzbuzoval můj otec a velké poděkování si zaslouží oba dva moji zeťové Petr a Tomáš, kteří odvedli perfektní práci mechaniků.

Fotogalerie Brno - ZDE

Svitavy - 12.8.2018

 



Netradičně v neděli byl odjet čtvrtý závod Veteránské tour 2018 ve Svitavách. Závodilo se za slunného letního počasí, stejným systémem jako na Sokolíku i nás "veteránistu" se sešlo čtrnáct. Náš tým jsme tentokrát reprezentovali jen já a Honza, v roli mechanika byl můj zeť Tomáš a tak se prostřídal s Petrem, který nám pomáhal na již zmíněném Sokolíku. Samozřejmě nechybělo tradiční šampaňské :-))). Honzovi tamní trať ve "Staré cihelně" opravdu sedí, předloni tam dokonce dojel celkově pátý a i tentokrát dokazoval, že umí být hodně rychlý. Po rozjížďkách byl opět rychlejší než já. Ze semifinálové jízdy Honza s přehledem postoupil ze třetího místa, já ve své bohužel dojel pátý, takže jsem musel startovat v opravném semifinále. Ještě malá perlička z Honzovy semifinálové jízdy. Chtěl v ní tankovat dvakrát, já ho přemluvil, že pouze jednou v osmé minutě. Po ukončení závodu Honza ujel asi dvacet metrů a model zůstal stát bez paliva, to jsem měl štěstí, že to vyšlo :-). V opravném semifinále jsme se zase setkali s Ondrou Dvořákem, tak jako na Sokolíku a opět spolu bojovali o druhé postupové místo. Tentokrát si už Ondra vše uhlídal a po právu postoupil do hlavního finále spolu s Alešem Rajdusem. Já dojel třetí o necelých deset vteřin za Ondrou a poprvé se tak nedostal do velkého finále. Samozřejmě mě to mrzelo, ale jednou to prostě přijít muselo :-(. Pozitivní na tom bylo, že jsem za celých patnáct minut neudělal chybu, která by to rozhodla, Ondra byl prostě rychlejší. Půlhodinové finále odjel Honza velmi dobře, pohyboval se v něm mezi sedmým až devátým místem a v posledním kole se mu podařilo předjet Zdeňka Míču a o vteřinu se před něj dostat na konečné sedmé místo. Já byl celkově jedenáctý. Náš tým má snad pro letošní sezónu ta sedmá místa předurčená :-).


 
Frýdecko-Místecky areál Sokolík hostil již počtvrté jeden ze závodů Veteránské tour. Závody se konají tradičně v letním období spolu s Moravian Lemans series, také seriálovou soutěži, ale modelů 1:10 na elektro pohon. Na opravdu hezké, slunné a teplé počasí dohlížel snad samotný slovanský bůh RADEGAST z nedalekého Radhoště a byli jsme vděčni, za mírně zataženou oblohu v sobotu ráno.
Již od pátečního dopoledne pracovala parta kolem Romana Krejčího na přípravách závodiště, tak aby bylo vše hotovo na odpolední volné tréninky. Okruh byl vyčištěn, nově byl bílou barvou vyznačen obvod závodní dráhy, časomíra fungovala. Náš tým se dostavil taktéž. Honza, který byl přihlášen i do závodu Moravian LeMans Series proháněl své krásné Marlboro PORSCHE 962, můj otec to zkusil také s "elektrou" a rozhodl se zúčastnit i sobotního závodu, já si s modelem 1:10 na elektro pohon zase po roce "připomínal" trať. Jediný z našeho týmu Vláďa, najížděl kola s modelem 1:8, ovšem spalovací motor jeho Marlboro PORSCHE 962 #69 začínal zlobit a velmi těžce jsme jej uváděli v chod. V podvečer jsme opouštěli závodiště natěšení na sobotní závod.


Já s otcem přijel na "Sokolík" v sobotu ráno jako poslední z našeho týmu, do již vybudovaného zázemí VETERAN RC CAR OSTRAVA!!!, které postavili Honza s Vláďou, na našem tradičním místě za koncem rovinky. Kamarádi díky :-). Po vybalení věcí jsme zjistili, že z neznámého důvodu zůstal podvozek tátova modelu  1:10 doma na stole. Naštěstí to ze Sokolíka do Staré Bělé není daleko a v půl deváté jsem byl již zpět i s podvozkem, ale nestihl jsem ranní trénink, tak mi Roman umožnil objet si alespoň tři kola po trati a trochu nastavit model. Pak nechyběl již tradiční přípitek našeho týmu šampaňským :-).
Závody probíhaly klasickým způsobem, čtrnáct zúčastněných "veteránistů" startovalo ve dvou skupinách, ty odjely po tři pětiminutové rozjížďky. Pak nasledovalo podle klíče lichý sudý rozdělení do dvou patnáctiminutových semifinálových jízd. Z každé jízdy postoupili první čtyři do velkého finále, nepostupující měli ještě možnost jet opravnou, také patnáctiminutovou jízdu. První dva v cíli této jízdy, pak doplnili desetičlenné startovní pole půlhodinového velkého finále.
Rozjížďky byly odjety více méně bez problémů, jen Vláďův motor začínal "trucovat" stále víc. Honza se netajil tím, že by chtěl konečně prolomit smůlu, která ho provázela zatím všemi konanými ročníky závodů na "domácím", pro náš tým kultovním Sokolíku. Ani jednou, se mu nepodařilo probojovat až do velkého finále i přes to, že někdy chyběl onen pověstný kousíček. Jeho odhodlání bylo veliké a modely připravil špičkově, což mohu potvrdit i podle jízdních vlastností mého modelů, který na ne zrovna rovné trati "seděl jako přibitý" a byl perfektně ovladatelný. První bylo odstartováno semifinále "B", Vláďův zlobící motor se podařilo nastartovat až po odjetí sedmi minut této jízdy. Honza se sice snažil, ale bohužel na lepší, než šesté místo v cíli to nestačilo. Jeho vidina velkého finále se začala vzdalovat. Já startoval v "A" a také jsem na postup nedosáhl, dojel jsem na páté pozici, první nepostupové. Celému našemu týmu nezbývalo nic jiného, než se připravit na opravnou jízdu a pokusit se o postup. Já byl na tom vnitřně možná ještě hůř než Honza. V mé hlavě jsem se snažil zapudit myšlenku, která mě provázela již od minulého závodu v Třebíči. Letošní "domácí Sokolík", byl totiž desátý závod v mé "novodobé závodnické kariéře" a pokud by se mi podařilo opět se dostat až do velkého finále, bylo by to po desáté v řadě (dvojzávod loni v Brně počítám jako jeden). 
Po letmém startu za zaváděcím vozem jsem vyrazil z prvního místa, které mi bylo určeno jako nejrychlejšímu z nepostupujících a vsadil vše na jednu kartu, jel jsem až za hranicemi možností svých a modelu, bohužel motor mého Marlboro PORSCHE nepatří k nejrychlejším ve startovním poli a během šestého až osmého kola jsem se propadl postupně na druhé a pak třetí, tedy první nepostupové místo. Přesto jsem to nevzdával a i přes kolize s ohradníky tratě jsem se snažil jet co nejrychleji aby ztráta, za druhým Ondrou Dvořákem byla co nejmenší, protože jak je známo závod končí až ukončením časového limitu a do té doby se může stát cokoliv. Když byly vyhlášeny poslední dně minuty opravného semifinále, už i já pomalu přestával věřit v postup. Minutu a pár vteřin před koncem se však stalo něco neuvěřitelného. Po výjezdu na rovinku pod tribunou jezdců, snad k vůli technické závadě kolidoval Ondra Dvořák s ohradníkem trati a zhasl mu motor. Já se dostal před něj a spolu s Milanem Parákem postoupil do velkého finále. Jak to vše v této opravné semifinálové jízdě probíhalo kolo od kola je ZDE. Dlužno poznamenat, že Vláďa k vůli závadě motoru do opravné jízdy nenastoupil vůbec a Honza to ve čtvrté minutě "zabalil" se zdůvodněním, že by na postup stejně neměl a nechtěl riskovat poškození svého modelů, když již 12.8. je na programu další závod Veteránské tour ve Svitavách. Po dojezdu opravného semifinále mi týmový šéf Honza vyčítal, že jsem jezdil až příliš agresivně, hodně krát kolidoval s ohradníky tratě a že se diví, že můj model vůbec dojel do cíle:-))). Nebylo tak zlé :-), protože jsem dokonce najel za stejný čas o kolo více, než v semifinále. Před velkým finále bylo potřeba vyměnit pouze zlomený nárazník, který byl již dříve naprasklý, jinak byl model v naprostém pořádku. Honza pro letošní sezónu připravil opravdu skvělá a pevná auta!!! Pak už bylo odstartováno velké finále, které jsem si opravdu užíval a pro náš tým v něm vyjel letos již třetí sedmé místo. Pro úplnost, Honza obsadil 13. a Vláďa 14. místo.
 

Já osobně mám největší radost z odjetého desátého po sobě jdoucího velkého finále za náš tým VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! Když si uvědomím, že v týmu vůbec netrénujeme, jezdíme pouze od závodu k závodu a tyto závody jsou pro nás opravdu jen hobby, je to myslím slušná bilance. Tak nashledanou 12.8. ve Svitavách.

Fotogalerie F-M Sokolík - ZDE



...můj "nejnervóznější" závod v mé veteránské kariéře. Celkové 7. místo beru jako malý zázrak, naopak Honza je osmým umístěním nejspíše hodně zklamán, ale pěkně od začátku.
Ve stejném týmovém složení jako v Blansku jsme dorazili i do Třebíče. Tamní parta se činila, nově namalované obrubníky, "nacukrována" trať a objednáno velmi teplé slunné počasí. Po ranním volném tréninku, bylo sedmnáct zúčastněných závodníků rozděleno do dvou skupin a každá absolvovala po tři měřené dvacetiminutové tréninkové jízdy. Vláďa jezdil svůj standard, Honza si pochvaloval jízdní vlastnosti svého modelu a mému, při každé prudší akceleraci "odskakovala" záď. Postupně jsme upravovali nadstavení tlumení zadní nápravy, měnili její komponenty a hledali příčinu, kterou se nedařilo objasnit. Po výměně vnější levé zadní poloosy (tu mi nezištně propůjčil Vláďa, Vláďo díky), která se nám zdála mírně ohnutá, se to zlepšilo, ovšem pravá příčina tohoto jevu se naplno projevila až chvíli po startu velkého finále, ale nepředbíhejme. Než, nastalo rozdělení závodníků do tří skupin, které jely po tří pětiminutové kvalifikační jízdy, ze kterých se vytvořilo pořadí pro start dvou patnáctiminutových semifinále, jsme si již "tradičně" v našem týmu připili na "případný" úspěch :-). 

Po pětiminutových kvalifikačních jízdách, mě čekalo překvapení, protože dle součtu tří nejrychleji zajetých kol, jsem byl snad za celou dobu, co "veterány" jezdím, poprvé rychlejší než Honza, sice pouze o 0.018 vteřiny, ale přece :-))). Semifinále "B", ve kterém jsem startoval já, se jelo jako první, udělal jsem v něm hodně chyb a nakonec z toho bylo 6., tedy nepostupové místo. Semifinále "A" bylo odstartováno posléze, v něm Vláďa, stejně jako já dojel šestý a Honza si velmi hezkou, rychlou jízdou vybojoval postup do finále ze čtvrtého místa. Pokud jsme chtěli s Vláďou postoupit také do velkého půlhodinového finále, museli jsme jet ještě patnáctiminutovou opravnou jízdu, a umístit se do druhého místa. Vláďa zajel slušně, na finále to však nestačilo. Já byl velmi nervózní, již od začátku to vypadalo velmi špatně, jízdní vlastnosti mého modelu nic moc, hodně kolizí, ale přesto jsem se postupně prokousával pořadím směrem vzhůru a po absolutně hektickém závěru, který ještě umocnil svým dramatickým komentováním Roman Krejčí, jsem na úkor Milana Paráka (ten si umí závody opravdu užít - ZDE, ještě se k němu, ale v textu musím vrátit) postoupil z druhého místa. Ve finále to bylo s mým modelem ještě horší, snad po třech odjetých minutách se stal velmi obtížně ovladatelný, přesto jsem dojel až do cíle, a to se zcela zadřeným diferenciálem, to byla pravděpodobná příčina i toho ranního "odskakování " zadní nápravy, prostě se pomalu zadírala jedna poloosa v diferenciálu a ve finále to "vzdala" úplně. Takže, vzhledem k výše popsanému beru celkové 7. místo, jako super umístěni. Honza, ten jezdil dobře a rychle, měl našlápnuto na velmi dobrý výsledek, ovšem pět minut před koncem půlhodinového finále byl před boxy neohleduplně zezadu "sestřelen" Tomášem Vostálem, jeho model byl katapultován na ohradník oddělující boxovou uličku, model se od něj vznesl a nekontrolovatelně vletěl mezi mechaniky, a nyní se vracím k Milanovi Parákovi, ten byl modelem velmi nešikovně zasažen do holeně a vznikl z toho hodně nepříjemný úraz. Honzův model pak sice ještě vyjel na trať, ale z roztříštěné krabičky za sebou táhl na drátech přijímač, který se na druhé straně trati urval a byl konec a Honzovo celkové 8. místo. Pro úplnost ještě dodávám, že Vláďa osadil 13. místo, jako v Blansku a vlastně i my s Honzou jsme se umístili také stejně.
 

Fotogalerie Třebíč - ZDE


První závod letošní sezóny je za námi. Oproti původnímu kalendáři se nekonal v Brně, ale v Blansku spolu se závody modelů formulí a Moravian LeMans series 1:10 na elektro pohon. Někteří "veterániste" se totiž účastní i těchto závodů a tak bylo rozumné to vše sloučit. Veteránská tour zavítala do Blanska poprvé a za náš tým mohu prohlásit, že tamní trať, je snad nejpřehlednější a nejbezpečnější z celého seriálu, velmi se nám líbí. I celý areál se nachází v hezkém prostředí na břehu řeky Svitavy, od které je oddělen cyklostezkou, což mi svou polohou, velmi připomíná "náš retro" areál Sokolík ve Frýdku-Místku. Počasí bylo velmi přívětivé, ranní mírná oblačnost zmizela a následoval teplý, prosluněný den. Po vybudování zázemí náš týmový šéf Honza "bouchl" šampaňské ve "stylu lorda Hesketha" a celý tým jsme si připili na úspěšnou sezónu.

K samotnému závodu - ráno probíhaly volné tréninky, po kterých bylo nás šestnáct "veteránistů" rozděleno do dvou skupin, které absolvovaly po dvě sedmiminutové rozjížďky, které určily postavení na startu dvou patnáctiminutových semifinálových jízd. Rozjížďky probíhaly vcelku v pohodě, více méně se jednalo o naše první testování letošní verze podvozku Höfer Columbia mk2 EVO 2018 v plném závodním zatížení. Musím konstatovat, že Honza udělal obrovský kus práce a posunul jízdní vlastností našich modelů hodně dopředu. Do semifinále B, které se jelo první, jsem nastupoval já spolu s Vláďou, ale bohužel jsme z něj do velkého finále nepostoupili. Vláďa zajel svůj standard, já byl snad ještě dvě minuty před koncem na druhém místě, ale po mnou nezaviněné kolizí s Karlem Novosadem, jsem se propadl až na páté místo za Ondru Dvořáka, tedy první nepostupové a v cíli mě od finále dělily 2 vteřiny. V "Áčku" startoval Honza a bez větších problému s přehledem postoupil z 3. místa do finále. My s Vláďou, jsme pak ještě startovali v opravné jízdě na patnáct minut, ze které si první dva v cíli zajistili jako devátý a desátý účast ve velkém půlhodinovém finále. V této opravné jízdě zvítězil Roman Krejčí, já celkem rychlou, ale spolehlivou jízdou postoupil z druhého místa. Vláďa dojel 5., takže se do finále nedostal a celkově se umístil na třináctém místě. Ve velkém finále, při přímé konfrontací s Honzou, mi bylo jasné, že Honza je opět (jako vždy), na kolo rychlejší než já, ovšem, nevyvaroval se několika  vážnějších chyb, takže jeho celkové osmé není za dané situace, až tak špatné. Já dojel do cíle na sedmém místě, což považuji za úspěch vzhledem k tomu, že při prvním tankování v osmé minutě závodu, mi svým neopatrným počínáním v boxové uličce doslova rozšlápl model mechanik z Třebíče a s opravdu dosti poškozeným modelem jsem musel absolvovat ještě 22 minut jízdy. Rozsah škod, se momentálně zjišťuje, ale zatím to vypadá, že do 26.5. kdy se jede druhý závod Veteránské tour, by se snad mělo vše podařit opravit. Závěrem chci také moc poděkovat svým zeťům Petrovi a Tomášovi, kteří se ze ctí poprvé zhostili roli mechaniků našeho celého týmu VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! Takže snad 26.5. na shledanou v Třebíči.


Fotogalerie Blansko - ZDE

12.4.2018

První závod Veteránské tour 2018, který se jede 28. dubna a kterým startuje již šestý ročník těchto populárních závodů RC "veteránských" modelů sportovních prototypů 1:8, se kvapem blíží, proto představujeme náš tým VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! pro letošní sezónu. Fotografická prezentace vznikla v "ocelovém městě", tedy Dolní oblasti Vítkovic minulou nedělí.
Jezdecké složení je stejné jako v loňském roce, tedy Honza Höfer, Vladimír Marenčák a já. 
Pro letošní ročník došlo ke sjednocení týmových karosérii na typ PORSCHE 956/962 a barevnému sladění všech tři, naších "závodních speciálů".
Mnoho změn doznaly i "podvozky", ale o tom jsem psal již minule.

Takže s heslem -
"Nevidíme, neslyšíme, nemluvíme, ale do cíle snad dojedeme 

GO VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! GO
Zdravíme z "Ocelového města".

Fotogalerie - ZDE
 

7.2.2018
 
Termíny závodů letošního, již  šestého ročníku Veteránské tour -
  

31.1.2018


První letošní zpráva z našeho týmu VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! je zde.

Končí leden a náš tým představuje první, ale zatím neoficiální fotografii podvozku pro seriál závodů Veteránské tour 2018 a tímto odhalujeme i některé změny proti loňskému typu. Při úpravách pro letošní sezónu kladl Honza (konstruktér i výrobce) velký důraz mimo jiné, na optimalizaci hmotnosti a výsledné zatížení jednotlivých náprav, které mají i pozměněnou geometrii oproti typu 2017. Model má zcela nové odpružení, plastové díly přední nápravy jsou kompletně vyrobeny technologii 3D tisku a také mnoho komponentu zadní nápravy je zhotoveno tímto způsobem.

Je to opravdu čerstvé, ještě nemáme ani oficiální název pro tuto evoluci, tak ji zatím pracovně nazýváme - Höfer Columbia EVO 2018

VETERAN RC CAR OSTRAVA!!!


© 2009-2018 Jirka automodely 1:18
návštěvníků stránky
celkem144 698
tento týden291
dnes32