13.12.2021
"Život
nehrá fér" zpíval v jedné ze svých písní nedávno zesnulý Miro Žbirka...
Dnes zde
bohužel musím napsat smutnou zprávu.
Naší "Veteránskou partu" navždy opustil můj
dlouholetý kolega, závodník a v dobrém slova smyslu i soupeř na závodních tratích Jaroslav
Číp.
Upřímnou soustrast.
Jardo, ať Ti to tam nahoře jezdí!!! R.I.P.
V těchto místech, měl být report z posledního letošního závodu, který se
uskutečnil v Brně Bosonohách 4. září. Bohužel, někdy i sebevětší koníček musí ustoupit pro život
důležitějším věcem. Proto se tohoto závodu náš tým nezúčastnil.
Po
loňském velkém úspěchu Honzy (celkově 3.) bylo letos na co navazovat.
Závodů
bylo pro letošek vypsáno šest, z toho se do celkového umístění započítalo pět nejlepších výsledků.
My s Honzou startovali pouze ve čtyřech závodech, takže jsme nemohli očekávat nějaké "lepší" celkové
umístěni. Kromě toho, jak se zmiňuji výše, jsme neodjeli "dvojzávod" v Brně, za který se uděluje
dvojnásobný počet bodů.
Honza s výsledky Třebíč 11., Sokolík 5., Blansko
4., Svitavy 11. ukončil sezónu na 12. místě.
Já s umístěními - Třebíč 9.,
Sokolík 6., Blansko 6., Svitavy 6. celkově tedy 9. místo ve Veteránské tour
2021.
Dlužno se ještě zmínit o Vláďovi Marenčákovi.
Ten se k našemu týmu připojil v roce 2017 a
hájil naše barvy ještě v roce 2019. Bohužel už má nějaký ten věk a jak sám říká, převládala u něj
spíše únava, než radost ze závodění a tak se rozhodl tohoto koníčka opustit s tím, že se bude
věnovat mnohem "klidnějšímu" modelovému létání.
Tak ať se Ti Vláďo daří a díky moc za všechno
:-)
Příští
rok vstoupí Veteránská tour do desáté sezóny, tak snad
nashledanou.
Úvodem jen pro pořádek, 24.7.2021 se konal závod
Veteránské tour v Čelákovicích, toho se náš tým nezúčastnil.
Svitavy, k závodům v tomto městě mě pojí velmi specifický vztah. Mám zde dlouholetého
kamaráda Luboše
Kostorka, jednoho z nestorů modelářství ve Svitavách, se kterým se znám již 39 let a pojí nás,
mimo jiné vše okolo "LeMans". Poprvé jsem tam, pokud se nepletu, startoval s RC automodelem v roce 1983, tehdy tuším na
"plácku" za tamním gymnáziem.
Ve
Veteránské tour se mi ale ve Svitavách doposud moc nedařilo.
Proč o tom píši? Protože letos mi termín tohoto závodu kolidoval s koncem
dovolené. Stanovil jsem si proto podmínku, že pokud budu před závodem ve Svitavách v průběžném
pořadí Veteránské tour v první desítce, tak závod pojedu. To se s "odřenýma ušima" povedlo a tak po
domluvě s manželkou jsme předčasně po třetí hodině ranní vyrazili ze Šumavy směr Svitavy. Honza
přijel na závodiště o něco dříve a tak zázemí našeho týmu nachystal sám.
Počasí bylo krásné letní, spíše ke koupání než k závodění :-).
Kromě naší Veteránské tour se konaly ještě závody v
rámci Mistrovství republiky v dalších třech kategoriích, takže to byl pro nás se ženou opravdu hodně
dlouhý den. Závodní okruh jsme opouštěli po devatenácté hodině večerní a před námi byla ještě cesta
domů, ale nepředbíhejme.
Našeho
závodu se zúčastnilo 12 jezdců rozdělených do dvou skupin, které si každá odjela po tři rozjížďky na
pět minut. Následovaly dvě patnáctiminutové semifinále a podle jejích výsledků byl stanoven
startovní rošt pro dvacetiminutovou finálovou jízdu, ve které startovalo všech dvanáct přihlášených.
Tamní trať toto množství bezproblémově zvládne a její, proti minulým ročníkům pozměněný tvar mi
velmi vyhovoval.
Finále
bohužel odhalilo, že bez mechaniků (ty tentokrát neměla většina "Veteránistů"), se plnohodnotně
závodit nedá. Doplatil na to především Honza, který po nájezdu na "čočku" ohraničující trať
převrátil model na střechu a nikdo mu ho nevrátil zpět na kola. Musel si pro model, kterému mezitím
zhasl motor zautíkat z tribuny sám, sám mu doplnit palivo a nastartovat. Ztrátu chtěl samozřejmě
dohnat, ovšem chyboval opět stejným způsobem a tak velmi frustrovaný ze závodu odstoupil a rozhodl
se mi po zbytek finále dělat mechanika. Za toto kamarádské gesto mu velmi děkuji, a již po
mnohokráte dokázal, jak dobrým šéfem týmu je.
Já během finále "vyrobil" také dvě chyby, ale ty mě naštěstí stály jen
zdržení pár sekund, které neměly žádný vliv na mé pořadí v cíli.
Takže Honza nakonec po nedokončeném finále skončil
jedenáctý a já svým šestým místem zajel můj zatím nejlepší výsledek Veteránské tour ve
Svitavách.
Závěrem
je potřeba poděkovat organizátorům, za nejen perfektně připravenou trať, ale celé závodiště včetně
zázemí a jako vždy i kvalitní a chutný bufet :-)
Fotogalerie Svitavy - ZDE
První polovina letošní
Veteránské tour je za námi. (Vůči oficiálnímu kalendáři se původní termín 19.6. posunul o týden dál,
což dalo více času na přípravu.)
Jinými slovy, třetí letošní závod nás přivedl do velmi hezkého areálu na břehu řeky Sázavy v
Blansku. Já v něm vidím velkou podobnost, co se začleněni do krajiny týče s "naším
Sokolíkem".
Zatímco
Sokolík je opravdu retro, tak RC dráha v Blansku je moderní a za mě, je to nejlépe "čitelná" a snad
i nejbezpečnější trať celého seriálu.
Již cestou na závody bylo jasné, že nás čeká krásný letní den. Přijeli
jsme s Honzou vcelku brzo (v cca 7:15) a než jsme stačili vše vybalit a nachystat k závodu, tak už
jsme měli na stole "Anglickou snídaní" o
kterou se postaral Ondra Dvořák, promotér Veteránské tour. Nejen, že vše organizoval a dělal
mechanika svému synovi Adrianovi, ale ještě se staral i o naše žaludky. Ondro velké díky a měl jsi
to opravdu moc dobré!!! Závodníků se tentokrát sešlo pouze jedenáct, po krátké rozpravě jsme byli rozděleni do dvou
skupin. Každá skupina si odjela tři sedmiminutové kvalifikační jízdy. Z nich se podle výsledků
stanovilo startovní pořadí pro dvě 15 minutové semifinále. V nich se podle umístění rozhodlo, kdo
pojede které finále. Ty byly také dvě, dvacetiminutové.
Ale pěkně od začátku z pohledu našeho týmu.
Kvalifikační jízdy jsme absolvovali v pohodě,
protože oba modely nám fungovaly bezchybně a těšili jsme se na semifinále. V přestávce na oběd, při
zběžné kontrole mého podvozku jsem si všiml, že se pravděpodobně zadírá diferenciál. Rozhodli jsme
se ho raději preventivně vyměnit. Já i Honza jsme startovali v prvním semifinále a tak času na zbyt
moc nebylo. Způsobilo to velké pozdvižení v depu :-), protože to znamená rozmontovat takřka celou
zadní nápravu a to není úkol na "pět minut". Zvládli jsme to a zbyl čas i na výtečný Řecký salát
od Ondry :-).
Natěšeni
jsme odstartovali do semifinále. To nám oběma sedlo, jezdili jsme s Honzou za sebou a nakonec z toho
bylo moje druhé a Honzovo třetí místo, což nás katapultovalo do "rychlejšího"
finále.
I to jsme si hodně užili,
dojeli jsme v něm - Honza na třetím a já na čtvrtém místě. Vyloženě jsme neudělali závažnější chybu,
takže velká spokojenost.
Protože
se celkové pořadí určuje podle toho, kdo najede více kol, bez ohledu ve které finálové jízdě jede,
tak celkově se Honza umístil na čtvrtém a já na šestém místě.
Něco
málo o Honzovi -
Honza v
drtivé většině závodů, které jsme společně za ta léta absolvovali, byl a je v čase na jedno kolo
rychlejší než já. Ve finálových jízdách to ale mnohokrát nedokázal zúročit, ať už kolizemi, či
nějakou závadou končíval v celkovém umístění za mnou. Po loňském "dvojzávodě v Brně", kde obsadil
třetí místo, což ho posunulo i na celkovou třetí příčku loňské Veteránské tour se zdá, že smůlu
protrhl. V Třebíči to sice ještě nevyšlo, ale Sokolík i Blansko zajel excelentně. Jen tak dál
Honzo!!!
Co ještě dodat - letošek je
tak nějak ve všeobecném znamení nedostatku mechaniku, tak jsme si navzájem všichni pomáhali a
celkově byla opět velmi dobrá "Veteránská pohoda", tak jako i v obou předchozích závodech letošního,
již devátého ročníku Veteránské tour.
Všechny tři závody byly odjety samostatně, tedy nebyly přidruženy k žádným jiným kategoriím a
můj osobní názor je, že přesně tento koncept jim velice sluší. Myslím, že takto to bylo i plánováno
v prvopočátcích vznikající Veteránské tour a první tři letošní závody s vrátily k těmto kořenům. Asi
by nebylo možné takto uspřádat všechny závody, pronájmy drah, časomíry atd samozřejmě něco stojí,
ale takto "samostatně" je to opravdu na pohodu.
Ale nemyslete si, když stojíte na "věži" a ozve se startovní signál, tak
veškerá pohoda jde stranou :-)
Jak řekl
Steve McQueen -
"Racing is life ...
Anything that happens
before or after is jest waiting."
Fotogalerie Blansko - ZDE
Letošní závod na kultovním Sokolíku se stal historii.
Počasí i tentokrát ukázalo svou vlídnou tvář, na
což pravděpodobně dohlížel i pohanský bůh slunce, hojnosti a úrody Radegast z nedalekého Radhoště a
případné dešťové mraky odfoukával pryč od závodní dráhy.
Do veteránského závodu nastoupilo patnáct závodníků, stejný počet jako v
Třebíči. Takže úvahy, že dvoudenní schéma závodů (sobota "elektry" a neděle "čuďáky") některé lidí
startovat v nedělním závodě odradí, se ukázaly jako liché. Za dob Poháru Elišky Junkové se takto
závodilo běžně, v sobotu byl odjet pohárový závod Elišky Junkové, který se jezdil s modely formulí a
v neděli se jely tzv "placky" tedy ony modely, které nyní startuji ve Veteránské tour. A to jsme
cestovali od Prahy po Košice a nikdo si nestěžoval.
Ale zpět k Sokolíku - Po krátké předzávodní rozpravě se závodníci
rozdělili do tří skupin. Každá z nich si odjela tři sedmiminutové kvalifikační jízdy. Pak
následovalo přerozdělení do dvou patnáctiminutových semifinálových jízd. Ti, kteří se v nich
umístili na prvních čtyřech místech, si zajistili účast ve velkém finále. Honza startoval v prvním a
celou dobu si udržoval čtvrtou, tedy poslední postupovou pozici. Hlavně v závěru to byl ale nervy
drásající souboj s Jardou Beranem, který se na něj dotahoval a v cíli je od sebe dělilo tuším 0,8
sekundy. Já startoval ve druhé jízdě a měl jsem podle složení naší skupiny, velké obavy abych se
umístil do čtvrtého místa. Nakonec díky kolizím a poruchám soupeřů jsem s přehledem dojel na třetím
postupovém místě.
Pak
následovalo opravné semifinále na 15 minut, ze kterého postoupili ještě další dva nejlepší do
desetičlenného finále.
Ve
finále nám dělal mechanika Martin Jarošek, který se i s manželkou přijel po mnoha letech podívat na
ty naše RC závody a také už něco chystá :-). Toto finále jsme si s Honzou užili, já jezdil na páté
pozici, Honza za mnou, pak jsme se prohodili, a ač jsem se k němu přibližoval, tak vlastními chybami
v samotném závěru závodu už zůstalo pořadí - Honza pátý, já šestý. Za náš tým určitě velká
spokojenost, nic jsme nepoškodili a závod si užili.
Závěrem
je třeba poděkovat Romanovi Krejčímu, za opravdu krásné, pohodové závody. Jen je velká škoda, že
příchozí diváky bychom snad spočítali na prstech. Těžko říci, zda za to může ta "pokřivená" doba,
nebo prostě lidi už nic nezajímá. Píšu to proto, že za dob Poháru Elišky Junkové v osmdesátých
letech minulého století se kolem trati tísnily
stovky diváku.
Fotogalerie F-M Sokolík - ZDE
Průběžné pořadí Veteránské tour 2021 po dvou závodech - ZDE
První
závod letošní Veteránské tour je za námi.
Předpověď počasí nevěstila nic dobrého, ale nakonec to až tak zle nebylo. S naším
příjezdem v cca 8 hodin ráno dopadaly na trať poslední dešťové kapky. Byla však velká zima a tak
závodní dráha osychala velmi pomalu. "Naštěstí" foukal silný vítr, který vyschnutí dopomáhal. Onen
studený vítr ovšem umocňoval pocitovou teplotu směrem dolů tak, že se musel rozdělat i oheň, abychom se
trochu ohřáli :-). Závod, díky výše popsanému začal až před polednem a odpoledne dokonce
vykouklo mezi mraky i sluníčko.
Patnáct
přihlášených závodníků bylo rozděleno do tří skupin, které absolvovaly po tři pětiminutové
kvalifikační jízdy. Po jejích odjetí se všichni zúčastnění rozdělili znovu, tentokrát do dvou skupin
které si odjely patnáctiminutové tréninky a pak už následovaly dvě půlhodinové finálové jízdy, ze
kterých se podle počtu odjetých kol určilo celkové pořadí. My s Honzou jsme startovali v prvním.
Honza měl již tradičně lepší časy na jedno kolo než já, ale dělal zbytečné chyby a jedna se mu stala
osudnou. Po střetu jeho modelu s hrazením, mu přestalo fungovat servo řízení a závod pro něj
skončil. Celkově se tedy Honza umístil na 11. místě.
Já již v
prvním kole finále dostal ránu od druhého modelu, který přeletěl přes ohradník tratě a trefil můj
model tak nešťastně, že mu ohnul osu pravého předního kola a ulomil jeho horní kyvné rameno. Po
provizorní opravě jsem pokračoval, ono rameno ale ještě jednou "vypadlo", takže se znovu opravovalo.
Těsně před koncem finále jsem se vlastí chybou dostal přes hrazení do protisměru, kde mě trefil
shodou okolností ten sám "soupeřův" model :-( Oba modely byly ale pojízdné a tak jsme dojeli až do
cíle. (Rána to byla ale ukrutná, čtyř milimetrové šasi na mém modelu nevydrželo a v přední části se
ohnulo a na jedné straně prasklo) Moje celkově
9. místo, díky těmto skutečnostem beru jako úspěch. Ve
druhém finále jsem dělal mechanika Tomáši Rajdusovi. Ten předvedl jak se cílevědomě jede za
vítězstvím. Naprosto konzistentní jízdou, bez jediné kolize kroužil jedno "čisté" kolo za druhým a s
náskokem tři kol před Radovanem Konopíkem zvítězil.
Závěrem dlužno
poděkovat partě kolem Jardy Berana, za již tradičně velmi dobře připravené závody. V neděli se ještě
jel závod "elekter" a modelů Formulí 1:8, ale toho se náš tým nezúčastnil.
Tak nashledanou už 13. června 2021 (neděle)
na Sokolíku :-)
V letošním roce
vstupuje Veteránská tour už do devátého ročníku. Doba je bohužel taková, jaká je a tak čas ukáže,
kolik závodů se podaří zorganizovat. Za náš klub - VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! mohu napsat, že se i
tohoto ročníku chceme zúčastnit, tedy určitě Honza po jeho famózním loňském celkovém třetím místě a
samozřejmě i já. Nad Vláďou je zatím otazník, věnuje se více modelům letadel, tak uvidíme, jak se
nakonec rozhodne... no snad na tradičním Sokolíku by startovat mohl.
Když už píšu o Sokolíku, tak tentokrát to s možností uspořádat závody na tomto
jedinečném místě nebylo vůbec jednoduché.
Roman
(organizátor závodů na Sokolíku) byl po loňsku hodně zklamaný. Vždy se snaží, aby byli všichni
zúčastnění spokojení, věnuje organizaci těchto jedinečných závodů v krásném prostředí "podBeskydí"
hodně času a právě vloni sklidil víceméně nevděk. Stěžovali si mu závodníci, kteří závodí pouze
s "elektrama", že jim tam děláme se "spalovákama" hluk a že je otavují zplodiny z naších výfuků. Na
oplátku, si mu prý stěžovali i někteří z nás "veteránistů", že jsou díky těm "elektrám" závody velmi
zdlouhavé. Nakonec se přece jen našlo pro letošek řešení - V pátek se postaví dráha a můžou
trénovat "elektry". V sobotu se odjede jejích závod a po jeho ukončení bude možnost tréninku
Veteránské tour. A pak v neděli bude mít svůj samostatný závod Veteránská tour. S tímto časovým
uspořádáním, si myslím, musí být všichni spokojení.
Další problém ale nastal s termínem. Tradiční
červencový, byl bohužel chybou ze strany majitele areálu obsazen. Nový termín tedy je 12. - 13.
červen, viz kalendář.
Co se týká techniky našeho týmu, tak vše je připraveno, osvědčené loňské podvozky
doznaly pouze změny u předního nárazníku, který bude nově celý ukrytý v
karosérii.
Aby šéfkonstruktér Honza
neporušil tradici, díky této změně se mění i název na - Höfer Columbia mk 2 EVO 2021
:-)
Kalendář VETERÁNSÉ TOUR 2021
-
2009-2024 Jirka automodely
1:18