Sezóna 2018 ve zpětném
zrcátku
Šestý ročník Veteránské tour je za námi. Začali jsem jej Prezentaci našeho týmu v
Dolní oblastí Vítkovic a pak už startovali ve všech závodech letošní sezóny. Zavedli jsme také,
nyní již tradiční přípitky :-). V každém ze závodů jsme si zajistili účast ve velkém finále, což
bylo naším cílem pro rok 2018. Jako tým jsme letos startovali se stejnými modely PORSCHE 962 v
barvách Marlboro. Honzou postavené podvozky "Höfer Columbia EVO 2018" ze
základu SG Columbie MK2 byly opravdu velmi dobré a spolehlivé. Celkově jsme s nimi obsadili 8. a 10.
místo, takže dvojnásobné zastoupení našeho týmu v první desítce, lze považovat za úspěch. Vláďa se
zúčastnil pouze tří závodů a sezónu uzavřel na 19. místě. Závěrem je potřeba také poděkovat mým
zeťům Petrovi a Tomášovi, kteří nám celou sezónu dělali mechaniky a tím náš tým udělali
soběstačným.
Celkové výsledky Veteránské tour 2018 - ZDE
Brno - 8.9.2018
Je za námi poslední závod 6. ročníku Veteránské tour. Poslední, protože
Trenčínský, který se měl konat 29.9. byl zrušen. Teplé slunečné počasí provázelo i Brněnský závod s
již tradičním názvem - 200 kol Bosonohopolis. Je to v podstatě "dvojzávod", za který se uděluje
dvojnásobný počet bodů. Přesto se nás s veterány sešlo pouze jedenáct. Samostatný závod jela ještě
kategorie 1:10 IC. Po nezbytném přípitku našeho týmu, přivítání všech zúčastněných a rozpravě byly
odjety dvě kvalifikační desíti minutové jízdy, které určily startovní pořadí do dvou sto kolových
finálových jízd. Honza byl opět v kvalifikacích rychlejší než já. Prvních 100 kol, které se jely v
klasickém směru, tedy proti směru hodinových ručiček jsem si užil, model jel perfektně, já udělal
jen jednu vážnější chybu a s nájezdem 85 okruhů jsem dojel do cíle na 7 místě. Honza v úvodu vlastí
chybou poškodil horní rameno přední nápravy, které musel vyměnit a s 68 odjetými koly projel cílem
jako 10. V tréninku opačným směrem jsem toho moc neodjel, nechtěl jsem nic poškodit, model jel
opravdu skvěle. Honza byl také hodně spokojen a chtěl odčinit neúspěch z prvního finále. Ve druhém
stokolovém finále jsem si pro změnu vybral smůlu já, hned ve třetím kole jsme měli s Radovanem
Konopíkem (pozdějším vítězem této jízdy) na hlavní rovince ve velké rychlosti oboustranně
nezaviněnou kolizi (modely o sebe škrtly, mému upadlo zadní kolo a ještě byl trefen několika
modely). Seběhlo se to vše velmi rychle, na nejrychlejším úseku tratě, tam se moc reagovat nedalo.
Naštěstí povolil jen "rychloupinák", kolo jsme nasadili zpět a já mohl pokračovat. Horší bylo, že
byl vyhnut spodní doraz na zadní levé polonápravě, takže model začal trpět "přetáčivosti". S takto
poškozeným modelem, který ani nedržel směr jsem nakonec dojel do cíle na osmém místě po odjetí 66
okruhů. Honza jel velmi dobře a se 78 koly proťal cílovou čáru na 7. místě. Po sečtení výsledků obou
finálových jízd jsme najeli, já 151 a Honza 146 okruhů, což stačilo na celkové 8. a 9. místo.
Proti loňskému závodu tedy zlepšení (145 a 44 odjetých kol).
Vláďa Marenčák nám
fandil na dálku z dovolené, na místě nás zase povzbuzoval můj otec a velké poděkování si zaslouží
oba dva moji zeťové Petr a Tomáš, kteří odvedli perfektní práci mechaniků.
Fotogalerie Brno -
ZDE
Svitavy -
12.8.2018
Netradičně v neděli byl odjet čtvrtý závod Veteránské tour
2018 ve Svitavách. Závodilo se za slunného letního počasí, stejným systémem jako na Sokolíku i nás
"veteránistu" se sešlo čtrnáct. Náš tým jsme tentokrát reprezentovali jen já a Honza, v roli
mechanika byl můj zeť Tomáš a tak se prostřídal s Petrem, který nám pomáhal na již zmíněném
Sokolíku. Samozřejmě nechybělo tradiční šampaňské :-))). Honzovi tamní trať ve "Staré cihelně"
opravdu sedí, předloni tam dokonce dojel celkově pátý a i tentokrát dokazoval, že umí být hodně
rychlý. Po rozjížďkách byl opět rychlejší než já. Ze semifinálové jízdy Honza s přehledem postoupil
ze třetího místa, já ve své bohužel dojel pátý, takže jsem musel startovat v opravném semifinále.
Ještě malá perlička z Honzovy semifinálové jízdy. Chtěl v ní tankovat dvakrát, já ho přemluvil, že
pouze jednou v osmé minutě. Po ukončení závodu Honza ujel asi dvacet metrů a model zůstal stát bez
paliva, to jsem měl štěstí, že to vyšlo :-). V opravném semifinále jsme se zase setkali s Ondrou
Dvořákem, tak jako na Sokolíku a opět spolu bojovali o druhé postupové místo. Tentokrát si už Ondra
vše uhlídal a po právu postoupil do hlavního finále spolu s Alešem Rajdusem. Já dojel třetí o
necelých deset vteřin za Ondrou a poprvé se tak nedostal do velkého finále. Samozřejmě mě to mrzelo,
ale jednou to prostě přijít muselo :-(. Pozitivní na tom bylo, že jsem za celých patnáct minut
neudělal chybu, která by to rozhodla, Ondra byl prostě rychlejší. Půlhodinové finále odjel Honza
velmi dobře, pohyboval se v něm mezi sedmým až devátým místem a v posledním kole se mu podařilo
předjet Zdeňka Míču a o vteřinu se před něj dostat na konečné sedmé místo. Já byl celkově jedenáctý.
Náš tým má snad pro letošní sezónu ta sedmá místa předurčená :-).
Frýdecko-Místecky areál Sokolík hostil již
počtvrté jeden ze závodů Veteránské tour. Závody se konají tradičně v letním období spolu s Moravian
Lemans series, také seriálovou soutěži, ale modelů 1:10 na elektro pohon. Na opravdu hezké, slunné a
teplé počasí dohlížel snad samotný slovanský bůh RADEGAST z nedalekého Radhoště a byli jsme vděčni,
za mírně zataženou oblohu v sobotu ráno.
Již od pátečního dopoledne pracovala parta kolem Romana Krejčího na přípravách závodiště, tak
aby bylo vše hotovo na odpolední volné tréninky. Okruh byl vyčištěn, nově byl bílou barvou vyznačen
obvod závodní dráhy, časomíra fungovala. Náš tým se dostavil taktéž. Honza, který byl přihlášen i do
závodu Moravian LeMans Series proháněl své krásné Marlboro PORSCHE 962, můj otec to zkusil také s
"elektrou" a rozhodl se zúčastnit i sobotního závodu, já si s modelem 1:10 na elektro pohon zase po
roce "připomínal" trať. Jediný z našeho týmu Vláďa, najížděl kola s modelem 1:8, ovšem spalovací
motor jeho Marlboro PORSCHE 962 #69 začínal zlobit a velmi těžce jsme jej uváděli v chod. V podvečer
jsme opouštěli závodiště natěšení na sobotní závod.
Já s otcem přijel na "Sokolík" v sobotu ráno jako poslední z
našeho týmu, do již vybudovaného zázemí VETERAN RC CAR OSTRAVA!!!, které postavili Honza s Vláďou,
na našem tradičním místě za koncem rovinky. Kamarádi díky :-). Po vybalení věcí jsme zjistili, že z neznámého důvodu
zůstal podvozek tátova modelu 1:10 doma na stole. Naštěstí to ze Sokolíka do Staré Bělé není
daleko a v půl deváté jsem byl již zpět i s podvozkem, ale nestihl jsem ranní trénink, tak mi Roman
umožnil objet si alespoň tři kola po trati a trochu nastavit model. Pak nechyběl již tradiční
přípitek našeho týmu šampaňským :-).
Závody
probíhaly klasickým způsobem, čtrnáct zúčastněných "veteránistů" startovalo ve dvou skupinách, ty
odjely po tři pětiminutové rozjížďky. Pak následovalo podle klíče lichý sudý rozdělení do dvou
patnáctiminutových semifinálových jízd. Z každé jízdy postoupili první čtyři do velkého finále,
nepostupující měli ještě možnost jet opravnou, také patnáctiminutovou jízdu. První dva v cíli této
jízdy, pak doplnili desetičlenné startovní pole půlhodinového velkého
finále.
Rozjížďky byly odjety více méně bez problémů, jen Vláďův motor začínal "trucovat" stále víc.
Honza se netajil tím, že by chtěl konečně prolomit smůlu, která ho provázela zatím všemi konanými
ročníky závodů na "domácím", pro náš tým kultovním Sokolíku. Ani jednou, se mu nepodařilo probojovat
až do velkého finále i přes to, že někdy chyběl onen pověstný kousíček. Jeho odhodlání bylo veliké a
modely připravil špičkově, což mohu potvrdit i podle jízdních vlastností mého modelů, který na ne
zrovna rovné trati "seděl jako přibitý" a byl perfektně ovladatelný. První bylo odstartováno
semifinále "B", Vláďův zlobící motor se podařilo nastartovat až po odjetí sedmi minut této jízdy.
Honza se sice snažil, ale bohužel na lepší, než šesté místo v cíli to nestačilo. Jeho vidina velkého
finále se začala vzdalovat. Já startoval v "A" a také jsem na postup nedosáhl, dojel jsem na páté
pozici, první nepostupové. Celému našemu týmu nezbývalo nic jiného, než se připravit na opravnou
jízdu a pokusit se o postup. Já byl na tom vnitřně možná ještě hůř než Honza. V mé hlavě jsem se
snažil zapudit myšlenku, která mě provázela již od minulého závodu v Třebíči. Letošní "domácí
Sokolík", byl totiž desátý závod v mé "novodobé závodnické kariéře" a pokud by se mi podařilo opět
se dostat až do velkého finále, bylo by to po desáté v řadě (dvojzávod loni v Brně počítám jako
jeden).
Po letmém startu za
zaváděcím vozem jsem vyrazil z prvního místa, které mi bylo určeno jako nejrychlejšímu z
nepostupujících a vsadil vše na jednu kartu, jel jsem až za hranicemi možností svých a modelu,
bohužel motor mého Marlboro PORSCHE nepatří k nejrychlejším ve startovním poli a během šestého až
osmého kola jsem se propadl postupně na druhé a pak třetí, tedy první nepostupové místo. Přesto jsem
to nevzdával a i přes kolize s ohradníky tratě jsem se snažil jet co nejrychleji aby ztráta, za
druhým Ondrou Dvořákem byla co nejmenší, protože jak je známo závod končí až ukončením časového
limitu a do té doby se může stát cokoliv. Když byly vyhlášeny poslední dně minuty opravného
semifinále, už i já pomalu přestával věřit v postup. Minutu a pár vteřin před koncem se však stalo
něco neuvěřitelného. Po výjezdu na rovinku pod tribunou jezdců, snad k vůli technické závadě
kolidoval Ondra Dvořák s ohradníkem trati a zhasl mu motor. Já se dostal před něj a spolu s Milanem
Parákem postoupil do velkého finále. Jak to vše v této opravné semifinálové jízdě probíhalo kolo od
kola je ZDE. Dlužno poznamenat,
že Vláďa k vůli závadě motoru do opravné jízdy nenastoupil vůbec a Honza to ve čtvrté minutě
"zabalil" se zdůvodněním, že by na postup stejně neměl a nechtěl riskovat poškození svého modelů,
když již 12.8. je na programu další závod Veteránské tour ve Svitavách. Po dojezdu opravného
semifinále mi týmový šéf Honza vyčítal, že jsem jezdil až příliš agresivně, hodně krát kolidoval s
ohradníky tratě a že se diví, že můj model vůbec dojel do cíle:-))). Nebylo tak zlé :-), protože
jsem dokonce najel za stejný čas o kolo více, než v semifinále. Před velkým finále bylo potřeba
vyměnit pouze zlomený nárazník, který byl již dříve naprasklý, jinak byl model v naprostém pořádku.
Honza pro letošní sezónu připravil opravdu skvělá a pevná auta!!! Pak už bylo odstartováno velké
finále, které jsem si opravdu užíval a pro náš tým v něm vyjel letos již třetí sedmé místo. Pro
úplnost, Honza obsadil 13. a Vláďa 14. místo.
Já osobně mám největší radost z odjetého desátého po sobě
jdoucího velkého finále za náš tým VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! Když si uvědomím, že v týmu vůbec
netrénujeme, jezdíme pouze od závodu k závodu a tyto závody jsou pro nás opravdu jen hobby, je to
myslím slušná bilance. Tak nashledanou 12.8. ve Svitavách.
Fotogalerie F-M Sokolík - ZDE
...můj "nejnervóznější" závod v mé veteránské kariéře. Celkové 7. místo beru jako malý
zázrak, naopak Honza je osmým umístěním nejspíše hodně zklamán, ale pěkně od
začátku.
Ve
stejném týmovém složení jako v Blansku jsme dorazili i do Třebíče. Tamní parta se činila, nově
namalované obrubníky, "nacukrována" trať a objednáno velmi teplé slunné počasí. Po ranním volném
tréninku, bylo sedmnáct zúčastněných závodníků rozděleno do dvou skupin a každá absolvovala po tři
měřené dvacetiminutové tréninkové jízdy. Vláďa jezdil svůj standard, Honza si pochvaloval jízdní
vlastnosti svého modelu a mému, při každé prudší akceleraci "odskakovala" záď. Postupně jsme
upravovali nadstavení tlumení zadní nápravy, měnili její komponenty a hledali příčinu, kterou se
nedařilo objasnit. Po výměně vnější levé zadní poloosy (tu mi nezištně propůjčil Vláďa, Vláďo díky),
která se nám zdála mírně ohnutá, se to zlepšilo, ovšem pravá příčina tohoto jevu se naplno projevila
až chvíli po startu velkého finále, ale nepředbíhejme. Než, nastalo rozdělení závodníků do tří
skupin, které jely po tří pětiminutové kvalifikační jízdy, ze kterých se vytvořilo pořadí pro start
dvou patnáctiminutových semifinále, jsme si již "tradičně" v našem týmu připili na "případný" úspěch
:-).
Po pětiminutových kvalifikačních
jízdách, mě čekalo překvapení, protože dle součtu tří nejrychleji zajetých kol, jsem byl snad za
celou dobu, co "veterány" jezdím, poprvé rychlejší než Honza, sice pouze o 0.018 vteřiny, ale přece
:-))). Semifinále "B", ve kterém jsem startoval já, se jelo jako první, udělal jsem v něm hodně chyb
a nakonec z toho bylo 6., tedy nepostupové místo. Semifinále "A" bylo odstartováno posléze, v něm
Vláďa, stejně jako já dojel šestý a Honza si velmi hezkou, rychlou jízdou vybojoval postup do finále
ze čtvrtého místa. Pokud jsme chtěli s Vláďou postoupit také do velkého půlhodinového finále, museli
jsme jet ještě patnáctiminutovou opravnou jízdu, a umístit se do druhého místa. Vláďa zajel slušně,
na finále to však nestačilo. Já byl velmi nervózní, již od začátku to vypadalo velmi špatně, jízdní
vlastnosti mého modelu nic moc, hodně kolizí, ale přesto jsem se postupně prokousával pořadím směrem
vzhůru a po absolutně hektickém závěru, který ještě umocnil svým dramatickým komentováním Roman
Krejčí, jsem na úkor Milana Paráka (ten si umí závody opravdu užít - ZDE, ještě se k němu,
ale v textu musím vrátit) postoupil z druhého místa. Ve finále to bylo s mým modelem ještě horší,
snad po třech odjetých minutách se stal velmi obtížně ovladatelný, přesto jsem dojel až do cíle, a
to se zcela zadřeným diferenciálem, to byla pravděpodobná příčina i toho ranního "odskakování "
zadní nápravy, prostě se pomalu zadírala jedna poloosa v diferenciálu a ve finále to "vzdala" úplně.
Takže, vzhledem k výše popsanému beru celkové 7. místo, jako super umístěni. Honza, ten jezdil dobře
a rychle, měl našlápnuto na velmi dobrý výsledek, ovšem pět minut před koncem půlhodinového finále
byl před boxy neohleduplně zezadu "sestřelen" Tomášem Vostálem, jeho model byl katapultován na
ohradník oddělující boxovou uličku, model se od něj vznesl a nekontrolovatelně vletěl mezi
mechaniky, a nyní se vracím k Milanovi Parákovi, ten byl modelem velmi nešikovně zasažen do holeně a
vznikl z toho hodně nepříjemný úraz. Honzův model pak sice ještě vyjel na trať, ale z roztříštěné
krabičky za sebou táhl na drátech přijímač, který se na druhé straně trati urval a byl konec a
Honzovo celkové 8. místo. Pro úplnost ještě dodávám, že Vláďa osadil 13. místo, jako v Blansku a
vlastně i my s Honzou jsme se umístili také stejně.
První závod
letošní sezóny je za námi. Oproti původnímu kalendáři se nekonal v Brně, ale v Blansku spolu se
závody modelů formulí a Moravian LeMans series 1:10 na elektro pohon. Někteří "veterániste" se totiž
účastní i těchto závodů a tak bylo rozumné to vše sloučit. Veteránská tour zavítala do Blanska
poprvé a za náš tým mohu prohlásit, že tamní trať, je snad nejpřehlednější a nejbezpečnější z celého
seriálu, velmi se nám líbí. I celý areál se nachází v hezkém prostředí na břehu řeky Svitavy, od
které je oddělen cyklostezkou, což mi svou polohou, velmi připomíná "náš retro" areál Sokolík ve
Frýdku-Místku. Počasí bylo velmi přívětivé, ranní mírná oblačnost zmizela a následoval teplý,
prosluněný den. Po vybudování zázemí náš týmový šéf Honza "bouchl" šampaňské ve "stylu lorda
Hesketha" a celý tým jsme si připili na úspěšnou sezónu.
K samotnému závodu - ráno probíhaly volné tréninky, po kterých
bylo nás šestnáct "veteránistů" rozděleno do dvou skupin, které absolvovaly po dvě sedmiminutové
rozjížďky, které určily postavení na startu dvou patnáctiminutových semifinálových jízd. Rozjížďky
probíhaly vcelku v pohodě, více méně se jednalo o naše první testování letošní verze podvozku Höfer
Columbia mk2 EVO 2018 v plném závodním zatížení. Musím konstatovat, že Honza udělal obrovský kus
práce a posunul jízdní vlastností našich modelů hodně dopředu. Do semifinále B, které se jelo první,
jsem nastupoval já spolu s Vláďou, ale bohužel jsme z něj do velkého finále nepostoupili. Vláďa
zajel svůj standard, já byl snad ještě dvě minuty před koncem na druhém místě, ale po mnou
nezaviněné kolizí s Karlem Novosadem, jsem se propadl až na páté místo za Ondru Dvořáka, tedy první
nepostupové a v cíli mě od finále dělily 2 vteřiny. V "Áčku" startoval Honza a bez větších problému
s přehledem postoupil z 3. místa do finále. My s Vláďou, jsme pak ještě startovali v opravné jízdě
na patnáct minut, ze které si první dva v cíli zajistili jako devátý a desátý účast ve velkém
půlhodinovém finále. V této opravné jízdě zvítězil Roman Krejčí, já celkem rychlou, ale spolehlivou
jízdou postoupil z druhého místa. Vláďa dojel 5., takže se do finále nedostal a celkově se umístil
na třináctém místě. Ve velkém finále, při přímé konfrontací s Honzou, mi bylo jasné, že Honza je
opět (jako vždy), na kolo rychlejší než já, ovšem, nevyvaroval se několika vážnějších chyb,
takže jeho celkové osmé není za dané situace, až tak špatné. Já dojel do cíle na sedmém místě, což
považuji za úspěch vzhledem k tomu, že při prvním tankování v osmé minutě závodu, mi svým neopatrným
počínáním v boxové uličce doslova rozšlápl model mechanik z Třebíče a s opravdu dosti poškozeným
modelem jsem musel absolvovat ještě 22 minut jízdy. Rozsah škod, se momentálně zjišťuje, ale zatím
to vypadá, že do 26.5. kdy se jede druhý závod Veteránské tour, by se snad mělo vše podařit opravit.
Závěrem chci také moc poděkovat svým zeťům Petrovi a Tomášovi, kteří se ze ctí poprvé zhostili roli
mechaniků našeho celého týmu VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! Takže snad 26.5. na shledanou v
Třebíči.
Fotogalerie Blansko
- ZDE
12.4.2018
První závod Veteránské tour 2018, který se jede 28.
dubna a kterým startuje již šestý ročník těchto populárních závodů RC "veteránských" modelů
sportovních prototypů 1:8, se kvapem blíží, proto představujeme náš tým VETERAN RC CAR OSTRAVA!!!
pro letošní sezónu. Fotografická prezentace vznikla v "ocelovém městě", tedy Dolní oblasti Vítkovic
minulou nedělí.
Jezdecké složení je stejné jako v loňském roce, tedy Honza Höfer, Vladimír
Marenčák a já.
Pro letošní ročník došlo ke sjednocení týmových karosérii na typ PORSCHE
956/962 a barevnému sladění všech tři, naších "závodních speciálů".
Mnoho změn doznaly i
"podvozky", ale o tom jsem psal již minule.
Takže s heslem
-
"Nevidíme, neslyšíme, nemluvíme, ale do cíle snad dojedeme 
"
GO VETERAN RC CAR OSTRAVA!!! GO
Zdravíme
z "Ocelového města".
7.2.2018
Termíny závodů letošního,
již šestého ročníku Veteránské tour -
31.1.2018
První letošní zpráva z našeho týmu VETERAN
RC CAR OSTRAVA!!! je zde.
Končí leden a náš tým představuje první, ale zatím neoficiální
fotografii podvozku pro seriál závodů Veteránské tour 2018 a tímto odhalujeme i některé změny proti
loňskému typu. Při úpravách pro letošní sezónu kladl Honza (konstruktér i výrobce) velký důraz mimo
jiné, na optimalizaci hmotnosti a výsledné zatížení jednotlivých náprav, které mají i pozměněnou
geometrii oproti typu 2017. Model má zcela nové odpružení, plastové díly přední nápravy jsou
kompletně vyrobeny technologii 3D tisku a také mnoho komponentu zadní nápravy je zhotoveno tímto
způsobem.
Je to opravdu čerstvé, ještě nemáme ani oficiální název pro tuto evoluci, tak ji
zatím pracovně nazýváme - Höfer Columbia
EVO 2018
VETERAN RC
CAR OSTRAVA!!!
© 2009-2025 Jirka automodely 1:18
